Nadační sbírka

Historie samotné výstavní činnosti vázané k aktivitám Linhartovy nadace se datuje do období divokých revolučních let, kdy se v kulisách undergroundové kultury začala spontánně a aktivně projevovat energická generace umělců, kteří v 80. letech (tehdy často ještě jako studenti normalizačních uměleckých škol) vstupovali na tehdejší výtvarnou scénu. Nemálo z nich se jakožto svědci porevolučního vývoje stali hybateli české výtvarné scény. Dnes je velká většina z nich zastoupena se svými díly ve sbírce Linhartovy nadace, která jim tak svým zhodnocování vrací energii a entusiasmus s jakým stáli při jejím zrodu.

Sbírka Linhartovy nadace byla založena v roce 1990 v průběhu první velké společné výstavy „Česká Alternativa“. Ve sbírce jsou dnes zastoupeni autoři téměř dvou generací: Alena Beldová, Jiří Belda, Jiří David, Denise Davis, Renata Drahotová, Gábina Fárová, Jan Franek, Kurt Gebauer, Laco Garaj, Roman Havelský, Petr Králík, Petr Kavan, Petr Kubín, Tomáš Hatle, Libor Krejcar, Vladimír Kokolia, Richard Konvička, Martin Kuča, Tomáš Kudela, Martin Mainer, František Matějka, Katherine Ella Marsch, Jaroslav Mayer, Stefan Milkov, Karolina „Kajda“ Mitášová, Boleslav Neuberg, Pavel Novák, Otto Placht, Bella Prelata, Martina Riedelbauchová, Gail Sagman, David Saudek, František Skála, Joska Skalník, Tono Stano, Shane Stevens, Antonín Střížek, Zdeněk „Fáňa“ Svododa, „Sysel“, Kateřina Štenclová, Margita Titlová – Ylovsky, Petr Tůma, Stanislav Tůma, Petr Vaněček, Vincent Venera, Lenka Zvěřinová aj.

Paradoxem sbírky je bronzová plastika prominentního komunistického sochaře Josefa Malejovského (1914-2003), držitele několika státních cen Klementa Gottwalda, Řádu Vítězného února a mnoha dalších státních vyznamenání.

Zmapováním české výtvarné scény prvního desetiletí 21. století je možností ukázat díla, která jsou ještě čerstvá a silně ovlivňují momentální dění na umělecké scéně, nicméně už je do jisté míry prověřil čas. Mezi vybranými umělci, kteří svá díla realizují prostřednictvím nejrůznějších materiálů a médií, je řada již mezinárodně uznávaných osobností např. Josef Bolf, Filip Černý, Igor Grimmich, Jakub Janovský, Krištof Kintera, Ivana Lomová, František Matoušek, Agáta Mayerová, Matěj Olmer, Petr Písařík, Pavel Příkaský, Michael Rittstein, Adam Stanko, Helena Sequens, Jana Šárová, Jan Šerých, Michal Škapa, Mirka Vitásková.

Jistý vliv na utváření sbírky měli od roku 2000 také kurátoři, kteří v danou chvíli působili v Galerii NoD.  Jsou mezi nimi umělecké osobnosti jako Krištof Kintera, René Rohan, Tamara Moyzes, Zuzana Blochová, Petr Krůša, Darina Alster, Milan Mikuláštík, Jiří Ptáček a Jiří Machalický, který v Galerii NoD působí dodnes.

Současná turbulentní doba však také přispívá k relativnímu zdraví vizuální a experimentální scény. České prostředí se těší poměrně velkému počtu výrazných uměleckých osobností generace dnešních třicátníků a čerstvých čtyřicátníků, „růstová strategie“ hospodářství jim vytváří příznivé ekonomické podmínky tvorby (ne náhodou tvoří dnes mladí autoři často „převážně“ rozměrná velkoformátová plátna), řada mladých umělců proniká do mezinárodního galerijního kontextu a slaví úspěchy na zahraničních veletrzích, jejich díla se (i s ohledem na rychle se rozvíjející sektor on-line marketingu) začínají dražit předními aukčními domy, objemný katalog či monografie již nejsou jen výsadou „zasloužilých umělců“. Rýsuje se zde, věřme že silná skupina autorů, kteří mají příležitost (s ohledem na jiné než ekonomické ukazatele blahobytu) „opět něco důležitého říci“.

Linhartova nadace chce s Galerií NoD stát u artikulace těchto nových stanovisek usilujících o zachování kontinuity demokratické, tolerantní a svobodné společnosti. Finanční podpora autorů, kteří se stanou subjektem nových akvizic do sbírky Linhartovy nadace je jen jedním z nástrojů, jakým chceme této kontinuitě napomoci. Výrazem duchovní či morální podpory autorů má býti i poukaz na budoucí směřování sbírky, který se (s ohledem na rozlišné stylové zakotvení tvorby jednotlivých umělců) má státi příslibem pokračování společenského a uměleckého dialogu.

Pavel Kubesa, Jiří Machalický