Archiv aktualit

Video Buddha 108 Ft.

Video Buddha 108 Ft.

VIDEO

Tady je pár tipů našich kolegů z Buddha 108 Ft., jak zůstat doma během karantény a být silný a zdravý


Online ozdravná praxe Buddhy medicíny / 28.3. / 10-13hod.

Rozhovor s lékařkou tibetské medicíny o koronaviru

Rozhovor s lékařkou tibetské medicíny o koronaviru

Imunitní reakce na Koronavirus

Úzkost ohledně COVID-19 se šíří rychleji než virus.
Je pochopitelné, že je těžké zůstat v klidu, když vlastně nevíme, jak na tom naše tělo je, zda je dostatečně silné na to, aby to zvládlo, jaký je jeho skutečný stav.
Lidské tělo je obýváno miliony bakterií a virů.
Většina z nich dosud nebyla vědou studována, a proto neznáme jejich jména, tvary, velikosti atd. Takže je celkem logické, že když se objeví informace o „novém“ viru nebo bakterii, neznamená to, že je to pro lidstvo opravdu nové.
Podmínky se vyvíjejí v čase a prostoru a svět postupně zkoumá jeho existenci. Koronavirus byl poprvé detekován v roce 1965. Atypická pneumonie, která se objevila v roce 2002, byla také způsobena koronavirusem, jen trochu jiného typu. Viry mutují obrovskou rychlostí a stávají se více agresivními. Za to, že agresivita virů roste a rezistence klesá, si však můžeme sami.

Jaké jsou důvody?

1. Nezodpovědný přístup k životnímu prostředí, nadměrná spotřeba a neustálá nenasytnost vede k neuvěřitelnému množství vyprodukovaného odpadu. Planeta se přímo potápí pod plasty, přičemž doba recyklace je až 500 let. Hromadně a neregulovaně odlesňujeme, což vede k vysychání vody, ke snížení množství čisté pitné vody i podzemních vod… Koneckonců všechny tyto činy jsou doprovázeny emocemi chamtivosti, závisti, hněvu a agrese. Všechny tyto skutky lidstva narušují určité „duchy země“ a vyvolávají hněv a rozhořčení, které jsou úrodnou půdou pro aktivní reprodukci a zesílení našich vnitřních virů a bakterií.

2. Nezodpovědný přístup k našemu vlastnímu zdraví, který vyplývá z nevědomosti a nepochopení toho, jak naše tělo skutečně funguje. Aby imunitní systém pracoval na 100%, je nutné udržovat jeho vnitřní teplo. Podívejme se se kolem sebe. Výživa a způsob, jakým se stravujeme a co pijeme po celý život nepřispívá k zachování vnitřního tepla, ba naopak. V zimě pijeme studenou vodu, ve velkém množství konzumujeme tropické ovoce, studené a užíváme si chutné pečivo. V teplém období si užíváme mastné kořeněné grilování, často s trochou alkoholu. V zimě chodíme kolem s nahými kotníky a nylonovými punčochami, ale se zabalenou hlavou a krkem. To je absurdní! Jak můžeme v této situaci hovořit o silné imunitě a o zdraví?

Samozřejmě je možné, že tento virus je umělý vynález vytvořený v nějaké tajné laboratoři. Avšak materiály použité k jeho vytvoření jsou stejné, ze kterých se skládají obvyklé viry – proteinové molekuly.

Nejde o to, zda byl virus nově vytvořen někým, nebo zda již existuje miliony let. Venku trávíme spoustu času a energie hledáním našich nepřátel a trávíme ještě více času a energie na to, abychom je zničili, místo toho, abychom poznávali sami sebe a učili se, jak žít v harmonii se sebou samými a se zbytkem světa. Základem silného organismu se může stát pouze klidná a harmonická mysl.
Naopak agresivita a chamtivost zničí imunitní systém, učiní jej zranitelným vůči viru a dalším bakteriím.

Pokaždé, když vytváříme a vpravujeme do těla nějaké nové typy vakcín, věříme v naši bezpečnost. Ale to není nic víc než jen iluze. Ano, na krátkou dobu a v určité situaci to bude fungovat. Obecně však nemůžeme naivně předpokládat, že se tímto způsobem v budoucnu budeme chránit.

Pokaždé, když si je nám podána vakcína, naše tělo začne pracovat rychleji a tvrději. Je to jako bít koně. Náš imunitní systém pak z nějakého důvodu napadení virem nerozpozná a nebude schopen jej zvládnout. To znamená, že by imunitní systém byl narušen a nebyl by schopen dostatečně rychle zvládnout napadení virem. Syntetická léčiva včetně interferonu pracují na principu biče.
Potřebuje náš vyčerpaný organismus další úder biče?

Náš imunitní systém dokáže dokonale rozpoznat všechny nové viry, je schopen rychle znovu vytvořit a vyprodukovat přesně právě ty specifické interferony a další imunitní buňky, které jsou potřeba, a pracovat jako nejlepší švýcarské hodinky, ale pouze tehdy, když k tomu vytváříme správné podmínky. Podmínkou je harmonický vyvážený pohyb elementů. Můžeme a měli bychom podporovat tyto správné podmínky po celý život, abychom akumulovali ty správné elementy v určitý čas a omezili jiné.

Tímto však samozřejmě nerušíme nutná preventivní opatření, jako je mytí rukou, okolí dýchacích cest, ošetření povrchů, apod.

Pokud bychom hledali sami sebe a ne vnější podmínky, nejspíše by současná situace s koronavirem prostě neexistovala.

Abych to shrnula: Nejjednodušší věc, kterou teď můžeme a musíme udělat, je vypnout televizi, sociální sítě, uklidnit naši mysl a užít si relaxaci. Koneckonců, všechno, co má začátek, má i konec. Tato situace není věčná. Čím více budeme slýchat a přemýšlet o viru, tím více stresu v sobě budeme vytvářet. Čím silnější stres v sobě máme, tím slabší je náš imunitní systém.
Kromě toho:
1. Odmítejte studené nápoje a vodu, pijte pouze horkou vodu. Bude dobré pít teplou (převařenou) vodu s kurkumou, medem a citronovou šťávou.
2. Odmítněte sladkosti, dorty atd.
3. Jezte pouze teplé jídlo.
4. Zorganizujte si dobrý denní režim a mějte dostatek spánku. Jděte brzy spát a brzy vstávejte.
5. Více se hýbejte, pravidelně cvičte.
Všechny tyto tipy budou efektivnější, pokud budete tato doporučení dodržovat na pravidelné bázi. Změny ve stravě musí být prováděny postupně během roku.
Výsledek ve formě posílení imunity pak nebude dlouho trvat!

#Tibetan #medicine #Sowa #Rigpa #health #zdraví #tibetská #medicína


Fotky z vernisáže v Galerii NoD

Fotky z vernisáže v Galerii NoD

FOTKY Z VERNISÁŽE

Pro nedávnou tvorbu Kryštofa Strejce byl příznačný jak mediální, tak i formální (pozitivně míněný) eklekticismus, který prozkoumával dle „pravidel současné mladé umělecké scény“ možnosti přesahu (či rozšíření) malířství a obrazu směrem do prostoru. Rám obrazu byl hranicí, kterou bylo třeba materiálově a formálně překročit – žádalo se „expandovat“. Pro již tehdy výrazného autora velkoformátových pastelových, figurativně expresivních kreseb, se jednalo o přirozený krok, reagující na apel obecných představ o tom, jak by malba (potažmo „obraz“) měla na sklonku druhého desetiletí nového milénia vypadat. K tomu se přidávala jakási vnitřně prožívaná reflexe trendů z oblasti popkultury, životního stylu a mainstreamových médií: surfing, sprint a konec běžecké kariéry Usaina Bolta, fitnessfreaks, uprchlická krize, orientální ornament, heraldika, fashion design, zvířecí říše, BBC 1Xtra a „black music“ či seriál House of Cards… Výslednou látkou byla třaskající směs barev, materiálů, gest, povrchů, odlesků a v jistém smyslu i „nejistot“.

Příznačná proměna kurzu však charakterizuje poslední Strejcovy série. Dřívější rozmáchlou obrazovou materiálovou manýru sestříhává „ve jménu Ockhamovy břitvy“ na jednotné malířské stanovisko s volně se vinoucím, ale zřetelně formulovaným ohledáváním námětu. Výchozím bodem je výpravně pojatá figurativní malba, která rozpracovává námětový symbolický terén a jeho narativní potenciál. Strejc zůstává přísně v hranicích média a rámu. Rozměrné barevné malby, pastelová plátna a detailní kresby ctí standardně pojímané představy o daném médiu, v nichž Strejc hledá své vlastní hranice a schopnosti se s nimi umělecky a autorsky vypořádat.

Tento sebereflexivní moment chápe Kryštof Strejc v celé jeho šíři. V primární rovině se obrací ke své vlastní umělecké praxi: Co jako malíř „zvládám“? Jaký je můj osobní malířský výraz a rukopis? Nakolik dokáži minimalizovat výrazové prostředky, aby malby neupadala do banality a dekorativnosti? Současně se ale dokáže ptát: „Jakou moc jako malíř mám?“ V posledku pak jako kdyby i parafrázoval až závěr Wittgensteinova Traktátu – „O čem nelze mluvit, o tom se musí mlčet” – vlastním dotazováním: „O čem ještě mohu malovat?“

Současně však otáčí problematiku také druhým směrem, vstříc povaze umělecké scény. V tomto bodě je nejzřejmější jak konotativní rovina interpretace námětů, tak i názvu celé série zároveň. Malby, pastely a kresby prostupujícím (symbolicky nabitým) leitmotivem ryby otevírá širší téma rybářství, v němž se obrací k samotnému tématu a smyslu práce. Multiplikované perspektivy narativních výjevů ztvárňují postavy a osoby v pozicích pracovních úkonů a pracovních úborech, často doprovázené vyobrazením postavy hlídače či hlídacího psa. Pro Strejce je v dnešní komplikované a složité sociální, politické, environmentální a mediální realitě důležitou strategií schopnost orientovat se na vlastní, pečlivou a svědomitou (uměleckou či „světskou“) práci. Možná že ne zbytečně se připomíná myšlenka Hemingwayova „Starce“, že snad důležitější než zisk, je „boj a snažení“ v němž „Člověka je možno zničit, ale ne porazit“. 

Svobodná a smysluplná práce může vystupovat coby jeden z možných terapeutických, ozdravných osobních i celospolečenských činitelů. Element hlídacího psa či hlídače tak můžeme číst ve dvou rovinách, (snad) bez pejorativního apelu a podtextu: jednak jako vztah umělce k sobě samému; za druhé pak jako vztah umělecké scény k umělci a naopak. Ve světle metafory hlídače tak vzniká v Strejcově uměleckém narativu zdvojený „kruh“: chce-li být umělcem, musí sestříhávat sám sebe, tj. opustit zjednodušující tendence a svody „jít s proudem“. Chce-li být umělcem, musí být současně členem umělecké scény – tj. součástí „proudu“. Strejc holí sám sebe. Současně Strejce holí „trend a scéna“. Holí Strejc „scénu“?

V monumentálně instalované sérii expresivních maleb Kryštof Strejc alegorizuje tento podvojný dynamický vztah, v němž – doufejme – nezůstává nikdo zničen ani poražen. Pastelová plátna rozšiřují metaforický zásah instalace směrem k mytologizujícím významům. Drobné, propracované kresby však uzavírají „statement“ (s jistým podprahovým náznakem analýzy společnosti pozdního kapitalismu) v osobní, intimní, pokornější rovině: katalog „střihů“, znázorňující různé kadeřnické sestřihy, vytváří různé pole identit a identifikací. Je jedno jaký střih máš. Jen si zvykej, že jsi-li, tak ať sám sebou či druhými, tak jak tak, jsi stříhán.

Pavel Kubesa, kurátor

Strejc sám sobě holičem

Ty vlasy.
Přemýšlels o nich někdy?
Nevím. Kde se pořád berou.
Rostou a rostou.

(…)
Je to naše součást.
A my je stříháme a vyhazujeme. 
Mezi obyčejný domovní odpad.

Těsně před nehodou se čas zpomalí. Mohl jsem přemýšlet.
Myslel jsem na to, co mi kdysi řekl jeden funebrák.
Že vlasy rostou ještě nějakou dobu po smrti.
A pak přestanou.
Říkal jsem si:
Čím to je, že rostou dál?
Jsou jako rostlina v hlíně?
Co se dostane z hlíny ven? Duše?
A kdy si vlasy uvědomí, že je pryč?

Ethan & Joel Coen: Můž, který nebyl

Paradox vesnického holiče

V nejrozšířenější (a zjednodušujících) interpretaci Russellova paradoxu (jedné ze základních antinomií naivní teorie množin), v tzv. „paradoxu holiče“, se ptáme: 

„Ve městě Alcala musí být všichni muži dohladka oholeni. Holič holí všechny muže ve městě, kteří se neholí sami, ale neholí ty, kteří se sami holí. Holí holič sám sebe?“ 

Pokud holič sám sebe holí, porušuje pravidlo, že neholí ty, kteří sami sebe holí. Pokud ale sám sebe neholí, měl by se podle pravidla holit. Tak či onak, ať nastane jakákoliv varianta, vždy je porušeno „pravidlo“, je narušen jakýsi základní řád (ať už logický či „obecní“), dejme tomu „trend“. Můžeme si pomoci (trochu nevalným) závěrem, že takový holič vlastně neexistuje. 

Avšak Kryštof Strejc existuje. A proti zvyklosti: holí sám sebe?

Práce

Rybo,“ promluvil k ní, „z té duše tě miluju a vážím si tě. Ale zabiju tě, než skončí dnešní den.

Ernest Hemingway – Stařec a moře